23. února 2024
Články CHL
Psal se rok 1924, když přišla na svět naše klientka paní Blažena Starhoňová. Přejeme hodně Božího požehnání, zdraví a štěstí!
Paní Starhoňová se dožila svých sta let v dobré kondici. Na její počest jsme uspořádali s podporou její rodiny narozeninovou oslavu s živou hudbou. Popřát jí přišli zástupci města Chrastava místostarosta Robert Šipula a vedoucí Odboru pro záležitosti občanů paní Hana Urbanová. Za Okresní správu sociálního zabezpečení popřála paní Starhoňové hodně zdraví paní Žáková. 
PANÍ BLAŽENA STARHOŇOVÁ
Paní Starhoňová se narodila 13.2.1924 v Hostoulicích. Rodina se pak přestěhovala do Chvalitic, kde paní Strahoňová prožila dětství.
Její otec se jmenoval Josef Říha a byl kameníkem. Paní Starhoňová vyprávěla, že měl fyzicky náročnou práci, tesal kamenné kostky ze skály. Matka, paní Josefa Říhová, pečovala o děti a domácnost a příležitostně pracovala v zemědělství u místního statkáře, který byl hodný, pomáhal jim a učil je.
Paní Starhoňová měla šest sourozenců - Annu, Marii, Josefa, Jaroslava, Václava a Františku. Na Václava a Františku si moc nepamatuje, protože zemřeli v dětském věku. Paní Starhoňová byla ze všech nejmladší. Se sestrami se také moc neužila, protože když byla malá, odešly do Prahy, kde sloužily v domácnosti zámožného lékaře. V dospělosti se se sourozenci scházeli u rodičů, ale většinou postupně, všichni najednou by se nevešli. Dnes už nikdo ze sourozenců nežije.
Dětství
Na dětství vzpomíná ráda, i když byli chudí. „Dětství jsem měla pěkné, rodiče nás měli rádi. Žili jsme skromně, měli jsme malou chaloupku, dvě místnosti. Na hračky nebyly peníze, ale tatínek nám vždycky něco na hraní vyrobil.“ Od malička pomáhala v domácnosti s úklidem, chovali kozy a husy, stloukala kozí máslo a naučila se i podojit kozu.
Do školy chodila paní Starhoňová ráda. Dodnes si vzpomíná na paní učitelku Sedláčkovou, které chodila nakupovat.
Měla kamarádku Marušku Heřmanovou z blízkého statku, trávili společně hodně času, Maruška byla jedináček, tak byla ráda za dětskou společnost. Jednou, to byly ještě malé holky, krmily Heřmanovic krávu, zatímco rodina pracovala na poli. Když se pan Heřman vrátil, lamentoval, „holky bláznivé, vždyť vás mohla stračena kopnout“, ale ony řekly, že byla hodná, sklopila hlavu a žrala. Také zvládly vyčistit chlév od hnoje a připravily čistou podestýlku. Kamarádství s Maruškou přetrvalo až do dospělosti, do chvíle, kdy se děvčata z Chvaletic odstěhovala, paní Starhoňová do Chrastavy, Maruška do Řečan.
Mládí
Od mládí ráda tancovala, doslova říká „protancovala bych poslední střevíce, ale to mám po mamince, za to nemůžu“. Také ráda vařila, a proto se vyučila kuchařkou. Dále jí bavilo vyšívání, vyšívala haleny a vesty, které byly součástí lidových krojů. Paní Starhoňová byla velmi šikovná na všechny ruční práce, naučila se také plést a háčkovat. Co vyrobila, to rozdala, a tak potěšila lidi kolem sebe. Ráda cestovala, jak po České republice, tak k moři a do lázní.
Se svým manželem Otakarem se poznala na fotbalovém zápase, kde on dělal rozhodčího. Otakar Starhoň pracoval v Pardubicích u Bati. Vzali se, ale manžel jezdil domů jenom na sobotu a neděli.
V městečku Chvaletice, odkud paní Starhoňová pochází, byl v padesátých letech dvacátého století otevřen velký povrchový lom na pyrit, kterému padla za oběť část Chvaletic. Většina obyvatel této vesnice se musela vystěhovat. V rámci osídlení pohraničí se také manželé Starhoňovi přestěhovali do Chrastavy. Společně s nimi odešli z Chvaletic také rodiče paní Starhoňové a její bratr Jaroslav. Do roku 1958 bydlela s rodinou na Bílokostelecké ulici, poté se přestěhovali do Muzejní ulice, kde bydleli až do roku 1972, pak koupili domek v Revoluční ulici, kde syn žije dodnes.
Dospělost
Manžel po přestěhování pracoval na městském národním výboru. Paní Starhoňová jako mladá pracovala v Čokoládovně v Chotyni, poté nějaký čas jako kuchařka ve školní jídelně. Nejraději však vzpomíná na léta, kdy pracovala jako kuchařka závodní školky firmy Textilana n.p., posléze již jako důchodkyně v kuchyni mateřských školek v Revoluční a Nádražní ulici. Vařila výborně, na což zase vzpomínají děti, které prošly jejíma rukama.
S manželem měla dva syny Otakara a Miroslava. Syn Otakar pracoval celý život v Elitexu, syn Miroslav byl povoláním řidič v nákladní dopravě.
Dnes se těší také z vnuka Jiřího a pravnuček Adély a Kateřiny.
Stáří
Paní Starhoňová byla celý život velmi aktivní a takovou zůstala po svém odchodu do důchodu. Kromě výpomoci v kuchyni mateřských školek a péči o rodinu, se dále věnovala svým zájmům – ručním pracím, pečení, cestování s přáteli. Stále se ráda účastnila plesů.
V 90. letech byla jedna ze zakládajících členek sdružení nazvaného KRB. Pod touto zkratkou se skrývá vlastní označení, tedy „klub rozumných babiček“. Hlavní organizátorkou zde byla paní Ludmila Zitková, ale paní Starhoňová také byla velmi aktivní členkou. Babičky se scházely v Domově sv. Vavřince, pekly výborné koláčky na různé akce, na Chrastavské slavnosti, pouť, předvánoční trhy, mikulášské nadílky, ale postaraly se i o mnohé svatby blízkých a jejich blízkých…Specialitou bylo pečení medových perníčků, které byly vždy prodané během chvilky. Výtěžek z prodeje koláčků či perníčků vždy věnovaly na dobročinné akce, nejčastěji Domovu sv. Vavřince. Pravidelně připravovaly balíčky s vánočním cukrovím a perníčky pro bývalé občany Chrastavy, kteří již žili v domovech seniorů, např. v Českém Dubu nebo ve Vratislavicích. 
Život v Domově sv. Vavřince
Paní Starhoňová je obyvatelkou Domova sv. Vavřince již podruhé. Poprvé se do Domova přestěhovala dle jejích vzpomínek “někdy v polovině 90. let” v době, kdy se potřebovala postarat o svou starší sestru Annu Břicháčkovou. Zastala péči o ni, ale také pomáhala při servírování obědů, praní a žehlení. Když měl dovolenou pan ředitel, tak se starala i o ovečky v parku. V rámci Domova fungovalo tehdy zahradnictví a obyvatelé Domova měli v areálu své malé zahrádky - záhony, paní Starhoňová pěstovala jahody.
1.10.2003 byla mezi prvními obyvateli nově postaveného domu s pečovatelskou službou v Turpišově ulici. Zde žila až do listopadu 2023, kdy se opět nastěhovala do Domova sv. Vavřince. 
